OBLAKA.

By Emanuel Lešehrad

V zrcadle vidím vlas svůj šedivý...

Mé srdce mlčí, nic se nediví.

Vichřice přešla. Nebe se jasní.

Budou to dnové tiší a krásní?

Přinesou teplo; trochu jen štěstí,

by mohly bílé květiny kvésti?

Oblaka bledá, jež v dáli jdete,

oblaka bílá, jedno mi rcete:

Vichřice přešla. Nebe se jasní.

Budou to dnové tiší a krásní?