OBLÁZEK NA CESTĚ

V duchu jsem bájil si sluneční sady,

zatoulal jsem se v měsíční říš,

hledal jsem prameny poznání všady,

prožíval pouště záludnou tiš.

Lačněl jsem po ženách z ohně a ledu,

přál si mít květy zářících hvězd,

zvídavě vnikal jsem do země středu,

v bezmezný vesmír chtěl jsem se vznést.

Konečně vše to jsem po letech shledal

v nevzhledném oblázku všednosti cest.