OBLECME SE V KRISTA!

Cítíš, jak by pronikla tě míza,

jako oheň jde to spletí cév,

a jak spadá s tebe vetchá říza

staré viny, proudí nová krev!

Zmizela ti s očí kouzla svůdná,

čistší se ti jeví vůkol svět;

jak by našla noha tvoje bludná

pevnou cestu, vzpružila se hned!

Jak by oblaka se prolomila,

slunce úsměv na tvou cestu pad’;

vrátila se k tobě radost, síla,

jiný jsi, než byl jsi posavad!

Prostřed světa, prostřed jeho ruchu,

který slyšíš kolem sebe hřmít,

jako zázrakem to ve tvém duchu

rozprostřel se božský mír a klid!

Jako po koupeli duše čistá

zavoněla sladce nad balsám;

nevíš ani, oblékl jsi Krista,

žiješ ne ty, v tobě Kristus sám!