Obletělo černé ptáče...

By Jan Evangelista Nečas

Obletělo černé ptáče domácí mou střechu,

ztratily se sny mé sladké, jako rosa v mechu,

pohynuly touhy moje na trnitém zcestí,

zapadlo mi do propasti usměvavé štěstí.

Vane zima mrazným dechem přes mohyly klidné –

smutné srdce v ňádrech mojich na kus ledu stydne.

Ach to srdce bývávalo bujaro a vřelo,

celé lidstvo k ideálům rozehříti chtělo;

doufalo, že písní, která dechem lásky dýše,

jako foenix z rumu vzletí do hvězdnaté výše.

Vane zima mrazným dechem přes mohyly klidné –

smutné srdce v ňádrech mojich na kus ledu stydne.