OBR NA DUNAJI.

Byl velký muž. Mu nízká byla zem,

on ve vznešené pýše přál si víc,

i dal se vzhůru modrým etherem

a smál se hloupým lidem z plných plic:

„Jak směšně malí jste vy pode mnou, –

já jako bůh se vznáším nad vámi

a výš a výše vzlétnu v tajemnou

říš světla, sednu mezi hvězdami.

A budu na vás plivat s výše pak

a vy se budete hned v prsa bít,

zjev majíce v svém hlupství za zázrak,

že svatí s nebe začli na vás plít.

A baby do svěcených konviček

to budou ihned zbožně chytati,

chrám kněžstvo vystaví, by v pozdní věk

moh' o zázraku velkém hlásati.

A vzývat budou po tisíci let

mne ještě v svatyni už prastaré

a volat bude lidu zbožný ret:

„Oroduj za nás, svatý Machare!“