Obrana.

Což ty milý měsíčku

nevycházíš z domu?

Či se bojíš jizlivých

řečí astronomů?

Vyjdi z temných mraků ven,

nedbej svého studu,

na odměnu zbavím tě

přebolného trudu.

Vždyť já tomu nevěřím,

mudrci co praví,

sečkej málo, snadno jim

napravíme hlavy. –

Vychládlé že’s těleso?

Toť jsou lestné klamy!

Panenky a básníci

hoří tvými plamy!

Drsny prý tvé povrchy,

jenom skála holá,

a přec kdo tě uvidí,

touze neodolá.

Nemáš vody krůpěje,

hanci tvoji lají,

zříme-li však na tebe,

v očích slzy plají.

Ještě něco, měsíčku,

napni svého sluchu,

moudří páni tvrdili,

že prý nemáš vzduchu.

Jen se proto nehněvej,

pozasviť těm pánům,

rychle vyjdi z mraků ven

k modrým nebes stanům.

Pozdrav libým úsměvem

všechnu moudrou chásku:

„Libo-li vám v čerstvý vzduch

se mnou na procházku?“