Obraz Matky bolestné.

V úctě jinoch obraz Matky Boží měl,

jížto sedmerý meč v bolné hrudi tkvěl.

Přes tu hrudi bolest mile bylo zřít

v tváři Matky Páně lahodu a klid.

V tváři té čet’ jinoch slova laskavá:

„Tys můj milý syn, já něžná matka tvá.“

Uctívaje vroucně obraz den co den

nad poklesků bahno byl vždy povznesen.

Avšak jedné noci v nestřežený mžik

v osidla se ďáblu vpletl nešťastník.

Škodolibě ďábel vzjásal a byl jist,

že má peklo více vzácnou o kořist.

Jinocha jak balvan tížil tajný hřích,

když byl ráno blízek dveří chrámových.

A jak vešel dovnitř a vzhléd’ na obraz,

ohromil jej rázem nevýslovný žas.

Marii meč osmý v hruď byl zabodnut,

z tváře její výtku hlásal tichý rmut:

„Tys mi mečem břitkým novou ránu dal;

velký je tvůj nevděk, větší je můj žal.“

Puzen mocným dojmem toho pokynu

mladík smazat chvátal těžkou provinu.

Hřích svůj knězi vyznal, skvrnu temnou smyl

a zas drahý obraz uctit pospíšil.

Zmizel osmý meč i dojímavý žel,

který Matky Boží tvář byl obestřel.

V tváři té čet’ jinoch slova laskavá:

„Tys můj milý syn, já něžná matka tvá.“