Obraz rozkoše.

Vzhůru, hochu, vzhůru vstaň!

Rozkoši se mužně braň!

Když jak jasné vmáji nebe

Směje se, a vábí tebe

Řečí sladší nežli med;

Utec, věř, má skrytý jed. –

Přijdouc ktobě sradostí

Zakuklí tě slíbostí. –

Tys, můj milý, bezstarosti,

Nemyslíš než naradosti;

Necýtíš nic spě pořád,

Že tě tajně píchá had.

Rychle hochu, vzhůru vstaň!

Číši máť ta lítá saň,

Vpekle jedu natočila,

Doté číše všecken vlila;

Kterýž zdlouha ale dost

Sleze tobě tuk y kost.

Zticha, když ty levně spíš,

Vlezši ktobě, než co zvíš,

Vleje všecken natě spíše,

Než procýtneš, jed zté číše

Pak tě zhurta probudí,

Pryč y odse vypudí. –

Běda! běda! nynís chrt,

Chřestíš kostmi jako smrt.

Jed ti všecky oudy zžere,

Zdraví, sýlu, krásu zdere,

Lítost, lítost, vždy a jak,

Hryze srdce tvé co rak. – –

Vzhůru, vzhůru, rychle vstaň!

Rozkoši se mužně braň!

Věř, můj hochu, vnevinnosti

Najdeš věnec cti a ctnosti;

Utec, utec, když tě zve

Ochechule kskáze tvé.