OBRAZ VENUŠE.

Ty vidíš, mistře, hříšným masem hýří

Venuše tady, nestydatá modla,

hoch nahý, Amor, lukem po ní míří

a lásky šíp jí v srdce vehnat hodlá.

Ty rozumíš, že plátno to má cenu,

já zdědil je a spálit je mi líto –

rád zaplatím – ty přemaluj tu ženu

a zastři necudné jí údy tyto.

Dej šat jí slušně k hrdlu sáhající –

já volbu barvy rád ti přenechávám –

pak smutný výraz namaluj jí v líci

a lidskou lebku polož k jejím hlavám.

Pak andílka zrob z chlapce. Ten v týl ženy

dutkami – místo luku – rány sází – –

udělej, slovem, obraz Magdaleny,

jenž na dál ničí zbožnost neurazí.