Obraz.

Tu otce mého rodná leží víska;

ten potůček, co v paprscích se slunce blýská

a z lesa středem dolů pádí,

ty bílé chaloupky a domky s kouskem lesa,

i pole, zahrady a pustá plesa

mi tají stopy jeho mládí.

Já marně ptám se, marně stopy hledám,

když se starými ze vsi na zápraží sedám

po denní perné polní práci,

on z paměti se ztratil, nevědí nic o něm,

jak vískou když se mihne jezdec s koněm

a v dálce ve prachu se ztrácí.

A zklamán lidmi, do hladiny vodní

já zadíval se na ten její život spodní

tam na dně v mechu pod oblázky;

a co tak ve studánce hledal jsem a bádal,

tu konečně já našel, ve vsi co jsem strádal,

ach sebe – obraz jeho lásky.