Obrázek bídy.

Je listopad a ulicemi

van větrů chladných zase svistí,

mha obklopuje z rána zemi

a v chumáčích zas padá listí...

Zřím k osmé vždycky drobné dítě,

je choré tak a bez vší krásy,

ji ustudí ta dlažba skrytě

a vítr zcuchá hebké vlasy!

Můj Bože, každým dnem je bledší,

ach, Bože, ono umřít musí!

Dnem neviděná ruka něčí

je hrbí víc a více dusí!

Jak dech již zmizí v blízkém čase,

hlavičku na hruď ztuhlou skloní –

a sukénku tu vetchou zase

sestřička menší zdědí po ní...