OBRÁZEK V LESE.

Zešedlý dešti, ošlehaný větry

obrázek s uvadlými sasankami

zřím v lese.

Jde se mnou smavé děcko.

Nad námi haluzky mladé

třpytí se zelení jasnou

na bledé modři

lehýnce ozlacené.

Je ubohý tak v jarním jasu

obrázek sešlý,

a kdyby dětské ruce

sem nenosily květin,

věc smutná by to byla

umírající,

smutná tak příliš,

že dítě ptá se:

„Proč visí tady?“

Tiše, Ó dítě,

kdysi zde stala se vražda!

Rty mé se zdráhají říci,

že zde se stal hřích těžký;

tenkráte jako nyní

bylo as ráno, vzduch čistý,

skřivánek zpíval v hluboké modři,

země se radostně smála

prvosenkami –

Jen člověk nesmál se; nevím,

proč jenom člověk

nemůže kvésti,

jak boží kvítí!

Těžko je věřit,

že člověk člověka zabil – –

A svatá Panna truchlí

pro zabitého.

Pojď, dítě, nevolno mi,

neb cítím,

kolik as obrázků tklivých

rozvěsit musily by

tvé ručky malé!

A kolik přeostrých mečů

musilo by

Tvé srdce proklát,

milostná Matko!

A je mi, jak bych

zřela teď všady

obrázek Panny

sedmibolestné.

Má sedm mečů v srdci

a velké slzy,

jež neumělá ruka

na papír nakreslila,

jsou jako zaschlá krev lidská.

Na klíně syn jí leží

bezduchý, mrtvý,

s rukama visícíma

a bez úsměvu.

Bolestná Matko,

jež v klíně

mrtvého držíš syna,

mrtvé ty držíš všecky,

již zahynuli

též rukou lidskou

jak on!

Doloroso,

již neumělá ruka

v bolesti zobrazila,

v Tvých smutných, ztrhaných rysech

je hrůza z lidí!

Tvé dítě umřelo Ti,

dobrý a krásný

syn, který léčil choré

a křísil mrtvá srdce,

opojné dával víno,

by radoval se člověk –

Tvé dítě čisté, krásné,

moudrosti sladké plné,

jež nalezla jsi v chrámě,

kdy perlily se slzy,

radostné, mateřské slzy,

kdy slova jeho krásná

byla jak vonné květy,

kdy staří mudrci šedí

dýchali vůni jejich,

neb nesl syn Tvůj

radostné mládí srdcím.

Ó, kolik mladých a krásných,

myslících synů lidských,

radostných synů země,

zapadá, hyne,

bez konce, navždy,

a nikdo, jenž chodí mimo,

jich nevzpomene –

a ničí již ruka

tam nezavěsí

obrázek prostičký, skromný:

Tvůj obraz, trpitelko,

bolestná lidstva Matko,

Doloroso!