Obrázek.

Vyhledal jsem místečko si vhodné,

odkud vábná vyhlídka mi kyne:

U mých nohou leží město rodné,

jím se jako stříbrná niť vine

tichá řeka, na jejím se břehu

se shrbenou vrbou olše střídá

a jez mnohý překáží jí v běhu;

statný topol vlídný zámek hlídá,

z dálky znáti střechu jeho rudou;

se zámku se zrak můj zvolna šine

na všecky ty vlídné domky jiné,

na poslední chaloupku až chudou

Kolem města útulné zřím vísky,

poloskryty v sadů zeleň svěží

jako bílé stádo ovec leží,

na vršku jich pastýř – kostel nízký.

Nade mnou se klene blankyt jasný,

vzduch i země plny zpěvu, plesu – –

A ten celý obrázeček krásný

obklíčen je modrým rámcem lesů. –

K západu se chýlí slunce rudé,

vzdálené se vrchy v mlhu halí...

Po tobě, ty koutečku můj malý,

nejvíc se mně v dáli stýskat bude.