Obrazy.

Jsem v kleci pták a města vězeň chorý,

jejž nemoc bledou stopou líbá v tváře...

Tu často toužím v les a v modré hory,

směs pestrou vida v krámku obrazáře.

Den co den stavím krok tam podle zvyku,

bych půvaby zřel jižních večerů,

neb zdivočelou Švýcar romantiku

a koupal zraky v snivém jezeru.

Jak spadá s duše všední pavučina,

když v illusí těch třepetavém roji,

z nichž každá sladkým kouzlem srdce spíná,

vždy zdá se mi, jak dýchám vůni z chvojí,

jak slyším proudem hřmíti vodopád,

jak piju zlatý paprsk letní záře

a slyším bouř, ledovců cítím chlad –

v uličce dusné v krámku obrazáře!