OBROZENÍ

Je písní den. Slunce blaží.

Tu procítá duše, žízní

po doušku blankytu – blouznivá duše –

Spočívám v křesle. Pozorný. Němý.

Sen zrozený ze sna. Stříbrný paprsek

tancuje na dlažbě síně.

Tam sedí mé dumy v smutečních řízách,

na flétny hrají: teskní.

Teď vykřikly strachem. Prchají v zmatku.

Zářivý příboj dere se oknem,

proudí a roste a jásá! –

Světelné moře.

A duch můj se vrhá

do vln a koupe se

v slunečných vlnách.

Večer.

Osleplá okna; sšeřená místnost.

V nejhlubším stínu

dřímám.

O slunci zdá se duši.