Oč my jsme lepší?

Já viděl můru kroužit kolem světla –

oč my jsme lepší?

jak zpita v náruč jisté zhouby létla; –

oč my jsme lepší?

Já viděl slunečnici v záhonu,

za sluncem točila se, kterak květla; –

oč my jsme lepší?

Já viděl orla, trysknul ke slunci,

však vichřice ho rázem v propasť smetla; –

oč my jsme lepší?

Já viděl v trávě lézti hlemýždě,

nit stříbra za ním po cestě se pletla; –

oč my jsme lepší?

Já viděl nebem pádit meteor,

šleh nebes klenbou jako rudá metla; –

oč my jsme lepší?

A hvězd jsem viděl bájných, zářících,

však padly v tmu, co zornice je střetla; –

oč my jsme lepší?

Pak bludičku jsem viděl v močále,

jen skočila a mlha juž ji zhnětla; –

oč my jsme lepší?

Tak v tisícerém tvaru přírody,

v srdcích i knihách moje duše četla: –

Oč my jsme lepší?