Očekávání.

Stál před chatou a hleděl do daleka

jak někdo, z dálky přítele jenž čeká;

syn ze žni z Moravy dnes měl se vrátit,

a on byl chor, dech počal se mu krátit,

a stará hlava klesala vždy níže –

let téměř sto, toť krutší všech je tíže.

Zrak vyhaslý zjev synův marně hledá,

snad teď jde on – ne, pouze mlha šedá

blíž kráčí z hor a v postavy se sráží

hlav osmahlých i ramenou a paží,

a mezi nimi postať syna bosou

on vidět mní, jak plece chýlí s kosou.

Chce houknout naň, leč těžce vzduchu lapá –

a kývá zas a chví se, co as chápá

tím okem mdlým; to jiná postať zcela:

dva důlky vidí spod holého čela

dvě škeřící se kostlivcovy dásně

a místo šatu rubášové řásně.

A zděsil se, to jiný přišel kdosi,

jenž k jiné žatvě přibrousil hrot kosy;

to přišla smrt, jež po světě se honí

a setne ho, – syn přijde teprv po ní –

i vzdychl kmet a zastenal: Ach, hochu,

žnec jiný tenkrát předhonil tě trochu!