Očekávání.

Luna již vychází,

Večer se schyluje,

A tam do háječku

Děvinka putuje.

Slíbil jest jí milý,

Že až luna vzejde,

Rovně vždy jí věrný

Opět s ní se sejde.

„Blaho!“ praví nyní,

„Až tu drahý bude

A mne láskou vroucí

Hledat začne všude.

Co já zatím v keři

Skrytá budu dlíti:

Ach v jakém to plesu

Duše bude žíti!“

Již mní, hlasy jeho

K ní že zavznívají;

Avšak jen slavíci

Cosi štěbetají.

Tu zas kroky jeho

Domnívá se slýchat;

Vidouc však se v klamu,

Takto počne vzdychat:

„Proč jest mi tak bolno,

Co mě teskně dusí? –

Upokoj se srdce,

On přijíti musí.

Vždyť mi připověděl,

Že se semnou sejde;

Slíbil mi to svatě,

Ach! a přece nejde.“

Aj tu holubinka

Poselství jí nese,

Leknutím se ale

Duše její třese.

Vzkazuje jí milý,

Přijít že nemůže,

Vlasť že potlačená,

Té že on spomůže.

Že jest blahem jeho

Jí smět milovati,

Avšak větším ještě

Pro vlast bojovati.

Bledne líčko děvě,

Slza oko rosí,

Avšak vřelým srdcem

Takto nebe prosí:

„Pane nad hvězdami,

Slyš hlas srdce mého,

Zpomoz zemi drahé,

Zachraň život jeho!

Padne-li pak v boji,

Budiž to mou slastí,

Že svůj život zadal

Ku ochraně vlasti.“