Ochránkyně.

Chodí lesem krásná paní

z večera i za svítání,

chodí v jeho pološeře,

chrání stromy, chrání keře;

všecky jsou té paní milí;

schne-li některý z nich, kvílí,

mře-li vedrem, hyne v chladu;

všecky chrání v tom svém sadu,

snad mě, děvče ze vsi chudé,

též jak matka chránit bude.

Keřů máti, hvozdů máti,

rač mé práci zdaru dáti,

pomáhej mi pásti stáda;

odměním se za to ráda.

Svou až budu svatbu slavit,

chci ti hojně věnců navit,

šat dám lípě z květné vlny,

dubu hedbáv záře plný,

břízkám úbor běločistý

a démantů plné listy.