Oči dětí.

Často ptám se, jsem-li básník ještě?

Věštců knihy rázem pelichají,

divy přírody se všední zdají,

peruť nadšení a síly zmdlela,

a ta láska tolik vytrpěla,

že již ani nedutá v mé hrudi.

Všecko vázne, mrzí, všecko nudí

a svět celý tone v bláta změti.

Ale jeden pohled v oči dětí

poví zas mi: krása, dobro žijí,

svět jak byl, jest věčnou poesií.

A tu cítím, že jsem básník ještě.