Oči Její mrtvé včera

Oči Její mrtvé včera

zřel jsem plát, to byly, Její!

Jako tenkrát za večera

za mnou jdou, se na mě smějí – –

Kostelníkova dcera!

Večer, kostel, hroby, kříže,

měsíc, ruce, Její oči

divým vírem hlavou točí –

Pojďte, ó pojďte blíže,

mučte mne víc, sneste sem běsy,

vzpomeňte chvilky té blahé,

kdy jsem tam chodíval přes ty lesy.

Oči Její mrtvé včera

uzřel jsem vlahé.

Kostelníkova dcera!