OČI KVĚTŮ.

Jsou oči květů jako dětské oči,

jich pohled vždy tak zvědavý a hravý,

tak udiveně s okem tvým se zdraví

a naivně tak po tobě se točí.

Teď v slzách tonou a teď do dálavy

kams pohlížejí lesa na úbočí,

a zas již ples v ty zory jejich skočí,

a blýskne v slunci zásvit usměvavý.

A tolik víry v nich a lásky něžné,

a tak jsou čisté, andělské a sněžné

ty oči květů na trávě i sněti,

že zdá se mi, ať kdekoliv už kynou,

že zrak náš, zkalen, strhán-li je vinou,

jich pohled čistý nemůž’ vydržeti.