Oči květů.

Ó gerania, astry, hortensie!

Ne květy již, zřím oči ve vás kol,

a ze všech, ze všech zírá na mne bol

pro dívčí oči, které zem již kryje.

Jak vesny zaplá první poesie

a květem sněženky se zastkví stvol,

dech fialky když prodchne spící dol,

já oči všech zřím, co jich v hrobech hnije.

Zřím oči hnědé, modré, popelavé,

zřím oči snivé, potutelné, smavé,

zřím oči dlouhým pláčem červené.

A ze všech lásky děsný problém hárá:

Ó mrtvých oči, ó vy květy jara!

A ve všech štěstí křičí ztracené!