OČI NEJVĚRNĚJŠÍ.

Tvé oči jsou to, matičko,

v nach nebe zář se skrývá,

z nich, Ty má duše nejdražší,

sám Bůh se na mne dívá.

Tvé krásné oko zaslzí,

kdy žal mou raní duši,

ten nejhlouběji ztajený

Tvá vroucí láska tuší.

Kdy radost květem napadne

na cesty mého žití,

i ve Tvém oku předrahém

se štěstí záře nítí.

Ať hledám v světě dalekém

kdes oči rovné Tvojím –

ó, takých nikdy nenajdu! –

Jak o ty Tvé se bojím!

Kéž dlouho ještě září mi

v ty cesty světem tmavé

Tvé oči věrné, předrahé,

to slunce moje smavé!

Jen v jejich třpytu nebeském

květ štěstí plane skvělý,

jen v jejich slzách upřímných

žal zmírá celý – celý.