OČI

Dnes má panenka hodná, malá

ani se na mne nepodívala,

srdéčko pukalo, jen jsem si vzdych’:

bojí se modrých očí mých.

Neboj se, nejsou zlé, ne, ne, ne,

jsou bázlivé a tolik nevinné

a věčně se snad budou bát

do černých očí se podívat.

Pohlédly ti tam jednou jen

a skočily mi z hlavy ven,

zabloudily na oblohu

až tam někam k pánu Bohu.

Také ty tvoje ztratily se ti,

hleď, teď oknem ke mně letí

a s obrázkem tvého líčka

skočily mně do srdíčka.