OČI

Ty oči modré, andělské a jasné

jak pramen čisté, hluboké jak tůně,

to tělo bílé plné dívčí vůně

teď ve svých loktech držím, břímě slastné.

Kdys políbit jsem nesměl divukrásné

jí oči. Dnes však o polibek stůně.

Dnes horečka se chvěje v jejím lůně,

a v náručí mém, zdá se, vášní zhasne.

Dnes marně hledám stopy čistých zraků.

Jsou zlé a kalné jako oči draků

a rozkoš v nich se divým vírem točí...

Tu mezi dvojím políbením ťal mne

rmut krutý, divý (pokání to žalné),

že v rozkoš zasvětil jsem tyto oči.