Oculos Tuos ad nos converte!

Tlum andělů, kde kol Tebe se vznáší,

v tom moři věčném sladkých melodií,

kde v gloriolu sluncí zář Ti svijí

v tom zdroji slastí, jež jsou nad vše krasší;

kde trpký žal, jenž každou radosť plaší,

Tě s otráveným kalichem svým míjí,

kde svěží květ Ti padá v skráň a šíji,

zkad bludnou drahou zříť je zemi naši,

jak prostorem se v mlžnou dáli řítí,

– jak hvězdy bílé slze na ni svítí...

rci, zda v tom pleném víru shlédneš dolů,

tam tisíc srdcí puká v tichém bolu,

tam tisíc rukou po Tobě se točí:

„ach, obrať k nám své milosrdné oči!“