Ocúny

Ocúny na lukách, žluté skvrny v lesích,

má novou svěžest poslední tráva.

Umřeme v barvách, umřeme v plamenech.

Pak zatopí nás bělostná láva.

S večerem mlhy sklouzají po lesích;

jak zakletý zámek tichá je řeka.

Mír mimo dobro a zlo se klade

na křídla ducha zavřená a měkká.

Kdes v dáli šumí červnové vášně

ozvěna sladká, nesmírně táhlá.

Do rosy klidně složila hlavu

květina sluncem srpnovým zpráhlá.

Ocúny na lukách, žluté skvrny v lesích.

Umřeme v barvách na zcela malou chvíli.

Básníci života, jsme jako země:

zas rozkvetou růže, jež jsme zasadili.

Na jednu zimu zapomenuti,

k novému jaru z mrtvých povstaneme.

Ocúny na lukách, žluté skvrny v lesích:

od ocúnů k prvním sněženkám jdeme.