Ocúny.

Zas v lukách rozkvétáte,

ocúny, ocúny!

Vzpomínkou v srdci hráte

zalehlé na struny.

Tak bledé jsou a siné

mdlé vaše koruny,

bez vůně květ váš zhyne,

ocúny, ocúny!

Jak paprsk by se vkradl

k vám tiše od luny,

vám v kalich pad’, tam zchladl,

ocúny, ocúny!

Jed, smrt se ve vás tají,

jak smrti na runy

zřím na vás v mlžném kraji,

ocúny, ocúny!

Vzpomínka v srdce hází

své ostré harpuny,

mne stejně jak vás mrazí,

ocúny, ocúny!