Od Balkánu.

Slyš! Od Balkánu hrůzy hlas

a nářek sem zaznívá

a volání: „O Bože, spas!

slyš naše lkání tklivá.

Sveřepý Turek poznovu

se v slávské krvi myje

a v tísni krutých okovů

nás pálí, vraždí, bije!

Nadarmo stesk náš od věků

již Evropou otřásá,

přec nekyne ni v útěku,

ni v prodlení nám spása.

Nadarmo ruka hledá zbraň

ku zoufalému boji:

my krvavou platíme daň

a Stambul dosud stojí!!

Toť je to kouzlo „osvěty“,

jíž Evropa se chlubí,

že nešvár trpí prokletý

a svaté právo hubí;

že těžký kříž nás nechá vléc’

a zmírat hroznou mukou,

a k spáse naší nehne přec

ni perem, ani rukou!

Dlouho-li budem bídně mřít

v zlých spádech arcivraha?

Což marný má náš nářek být

a marna naše snaha?

Což Evropa se „vzdělaná“

na věky nezastydí

a nelidského tyrana

ze zdí svých nevyklidí?

Drahý je každý okamžik,

kdy krve proud jej měří

a zoufalý obětí křik

zaznívá u Tvých dvéří.

Již povstaň, Mesiáši náš,

a vyřkni „veto“ svoje;

neb čím Ty déle prodléváš,

tím těžší pomoc Tvoje!