Od člověka k člověku

Od duše k duši stezka

zarostlá, daleká.

Do trnů nohy bílé

zavléká.

Ale v čas u křižovatky

průvodce čeká sladký.

V mlčení dlouhém s tebou

osaměl.

Rány s trny již srostly,

i ta, v boku již měl.

S tebou-li bude se bráti,

láskou se cesta ti zkrátí.

Daleko od duše k duši

plání krvavou.

Všecko je hrůzy a smrti

záplavou.

Rci kdo jej zabil znovu

za zradu Jidášovu?