Od dětství věd vyssál záplavu,

Od dětství věd vyssál záplavu,

Mus býval host,

světa pak přemýšlel nápravu,

náhle měl dost,

ruku si položil na hlavu.

Řečník on dštil vrahům záhubu,

od shora někdo zvonil,

on se sklonil,

ruku si položil na hubu.

Ten někdo dceru měl. „Má buď!“

Třebas to Venuše není.

Ruku si položil na hruď.

A sladký vypíjel kalíšek,

v řády a tituly neslo ho snění.

Ruku si položil na bříšek.