OD MRTVÝCH K ŽIVÝM.

Až pohrbíš, až pohrbíš a zakopáš,

přej podsvětí tomu, jenž slůvka nedí...

Až zoufale za ním zavoláš,

ty nedočekáš se odpovědi...

A ztěžka se ztišíš... Tvá láska, mníš,

je navždy už v zemi zakopána,

a že se už nikdy nevzchopíš

a nikým tak nebudeš milována...

Však vzchopíš se přece... A cestou pak

si všimneš, jak primule zlatě hoří...

Kraj vlnami obilí zasvítí v zrak,

zdi hřbitovní oblije zlatem svých moří...

Až ze hřbitovních pak vyjdeš vrat,

tvůj těžký vlas vzeplá borově rusý...

A oči tvé počnou se přec jen smát

vstříc všemu, co žíti chce a musí...