OD ROKA DO ROKA.

OD roka do roka,

včera i dnes,

co život uložil

tiše jsem nes’.

Směle jsem udeřil

do jeho strun,

díval se bez bázně

do jeho run.

Dál jeho vlnami

plul jsem co den,

třeba mi dávaly

jen perly z pěn.

Tich do jich prchavých

hleděl jsem duh, –

tiše jsem zašeptal:

Jsi jejich druh.