Od Tábora zimní písně hvízdá,

Od Tábora zimní písně hvízdá,

Velikán pták Velikánovič

vyletěv si z točnového hnízda.

Lká s podzimem: Pryč a všechno pryč!

Podivno! Když nejvíc hovoří,

k mému srdci teplem zahoří,

Vesna v něm, a prchá děsný mráz.

Duše má teď jeden květ je lepý,

role zelené, vlnivý s pelem klas,

srdce mé, to planoucí je stepí.