Oda Horácova, knihy III., devátá

Dokud milencem tvým jsem byl,

Dokud srdečněji šíji tvou labutí

Jiný neobjal z jinochů:

Blažším páčil jsem se nad krále Persie.

Dokud nežhal jsi po jiné,

A jsi Lydii svou pro Chloi nezavrh’:

Skvěla jsem se tu v oslavě

Jasněj nad bohyni Ilii Římanů.

Vládne Chloe teď nademnou,

Znalá ve zpěvu i souzvuku kytary,

Zemřít pro ni jsem hotový,

Délší život-li jí sudičky dopřejí.

Žiji s Kalajem Turinským

V plání obapolném, soucitu blaženém;

Dvakrát pro něj chci sejít,

Prodlouží-li mu nit života sudice.

Což díš? Láska-li předešlá

Spojí rozpojené, svazkem však pevnějším,

Jestli Chloe se opustí

Zrzá; můj-li ti byt bude zas domovem?

Ač hoch nad nebe skvělejší,

Lehčí nad plevy ty, nad moře zbouřené

Prudčí: s tebou si volím žít,

Tebe provodit do bytů blažených.