Oda IV. z knihy I.

Již zyma mizý krutá jarem a dechy větrů libých,

Zas k plavbě táhnou drouhy lodě suché;

Vhod víc rolníkům nejsou krby ani stáje bravům,

Ani se bělí luka mrazem lítým.

Láda Cytherská vyvedla u světla Luny čilé zbory;

S Nymfami krásné Milostenky spaté

Provádí plesy střídou poskakujíce, kdežto Vulkán

Cyklopů hrozné podňal ohněm dělny.

Nyní přísluší buď ozdobit hlavu myrthou čerstvou

Neb květem, jímž zem pučí rozmrazená.

Též patří klást Faunovi oběti v hvozdě stínovitém,

Buď jehně ráčí, aneb kozle mlíčné.

Bledá smrt tak na dvéře chatrče jistě stejně tluče

Co na paláce králův. Sexte šťastný,

Přáním, odklady čas mrhat zrazuje hrstka živobytí.

Již na tě čeká noc a stíny bledé,

Plutův nízký byt; tam se zabera losy pohostinské

Víc nepotáhneš o království vína,

Tam nad stkvoucý Bělou nebudeš plésat, po níž všecka

Teď mládež touží; brzy plápol shasne.