ODA KLOPSTOCKOVA

Mdlé oči starce! Osud nevyzpytný

vám dopřál štěstí, jehož dopřál kdysi

Mojžíši, vůdci synů israelských,

dav pozřít jemu

s temene hory do oblaků čnící

v zem, lidu jeho dávno zaslíbenou,

a zrakem, Smrtí již již zavíraným,

kraj ten směl spatřit.

Já mínil dosud, že jsem viděl dosti,

když zírat směl jsem, kterak Fridericus

jak Herkul rány rozdává a ničí

evropské saně –

Gallie slavná, netušil jsem tehdy,

že tebe uvidím, jak budeš bořit

omšelé zimyplné tmavé kobky,

věznice lidstva.

A na těch troskách zřídíš novou říši,

kde velké slunce svítíc hřeje všecko,

a lidé – bratří bez okovů tvrdých

žít budou volně!

Mdlé oči starce! V podvečerním světle

jste viděly svět nový lidí příštích!

Má noha nevstoupí tam – vy však nyní

můžete shasnout!