Oda na důstojného Pána, Pana Antonína Strnada.

Viděl sem, jak ondy pletly

Vlastky věnce protebe,

Kvítí vonné ssebou vlekly,

Roucha zlatá přessebe,

Nadhvězdy se jasnějc skvěly,

Slávu vpísních Čecha pěly.

Strašná bouře nehrozývá,

Nehuláká věčně hrom;

Vzýmě krásy sproštěn bývá,

Vjaře zas pak pučí strom;

Naše řeč pak zavržena

Má vždy být a potupena?

Tys náš vůdce! Česká sláva

Vsrdcy Českém pučí zas,

Nezahynou svatá práva,

Volá Čecha Umky hlas,

Ospalého zesna budí,

Kochraně své řeči pudí.

Viz, jak hbitě zlůžka skáče

Kvlasti láskou rozplývá,

Pták jak, když mu zhnízda ptáče

Bráti chceme, křičívá:

Křídla outlá roztahuje,

Syče krček natahuje.

Tak Čech bdí a opatruje

Vzříceninách svatou řeč,

Pilnost jeho odvracuje

Křivé hany tupý meč,

Vzhůru! volá: bratří vstaňte,

Vzhůru! milé řeči braňte!

Blaze nám! Čech Čecha slyší,

Libý Čecha Čechu hlas,

Mladý, starý, nižší, vyšší

Jedním hlasem volá zas:

Vzhůru bratří! Vzhůru vstaňme,

Mužně milé řeči braňme!

Slyš! jak dnem y nocý hezké,

Roztomilé Čechyně

Prozpěvují písně České

Popahorku, vdolině,

Vkrásném máji hoší mladí

Hlasem zpěvy České sladí;

Nechť se, čím chce, vychlubuje,

Nepocýtí, co je čest,

Kdo své vlasti nemiluje;

Čechem býti sláva jest;

V Čechách věčně vždy tvé jméno

Odpotomků bude ctěno.