Oda na J. K**.

Žádná, milý bratře, v světě sláva

nevylíčí zlého svědomí.

Krásné tváře, čest a panská práva

neudusý zlých psot vědomí.

Darmo vinný skrýt se usyluje,

darmo leze v svatou hazuku:

svědomí zlé pouště navštěvuje,

lapá vinné za ruku.

Byť měl člověk vzáctný zlaté hory,

šarlatem byť tělo odíval:

nač mu zlato? nač mu panské dvory,

by tím mrzké činy ukrýval?

Tryskem, jak blesk, za vinným se honě

v patách kráčí neospalý trest;

po moři jeď, bujného řeď koně:

svědomí ti katem jest.

Vyhlašuj se slavnou učeností,

hvězdám rozkaž vyměřený běh,

oděj srdce mužnou odvážností,

najdi nové Ameryky břeh.

Ať ti vypínají hrdé čelo

zámky bujně k nebi vyhnané;

lahůdkou krm rozmazané tělo,

tělo světu poddané.

Ha, slyš! vítězy slyš! zbraně bouří,

vítězné tě volá trouby zvuk,

leť, o v bitvu leť! patř, město kouří!

lid se svíjí, zoufá v množství ruk,

hůř než Alexander, plný zůřivosti

obrať světy v mrtvou poušť a prach.

Muč, bí, udatně smrť nevinnosti,

potomkům jsa věčný strach.

Mnohomnožství lidí krev ať teče,

rozkoš hovadskou ti působí:

O předc, neujdeš předc zlého meče,

svědomí se tebe osobí.

Ej, což myslíš; že snad hrdá sláva,

že snad krása drahých klenotů,

vyličujíc mrzké činy, dává

v palácy ti jistotu?

Ctnost jen svatá, ctnost jen s nevinností

pokojem tvé srdce ukojí.

Byť hrom houkal sevší zůřivostí:

smělosti mysl čistou ozbrojí.

Kde ctnost: v chaloupky y do paláce,

spokojenost se rovně loudívá,

otrokům ctným oslazuje práce,

s králem dobrým přebývá.