ODA NA MOŘE (I.)

Hle v zemi, kterou nenávidím

a kterou hltám, plný pout,

já tebe, moře, stále vidím

a stále slyším tebe dout.

Jsi daleko od této země

jak velkost je jí daleka,

a přece z dálky šlehá ke mně

tvých hlubin bouře odvěká.