ODA NA MOŘE (II.)

Já neviděl tě nikdy dosud

a přece tebe miluji,

co je můj ubožácký osud,

co pouta, jež mi ukují,

co je to vše, když mohu zříti

ach jenom zrakem duchovým

tvou nekonečnou hlať, jež svítí

a plane jasem kovovým.