Oda na orbu.

Matko řemesl, y vzáctných kunstů plodná,

Sloupu vděčnosti všech sy krajin hodná,

Tobě loutna má zavzniž, orbo, míle,

Majové chvíle.

Prv, než sylné zdi města ohradily,

Prv, než zpupnícy v ních se osadili,

Ty sy na zemi měla sydla slavná

Od starodávna.

Orba v straceném počátek má ráji,

Ona před hladem padlých lidí hájí,

Bůh když požehná, rolník orat chtivý

Tisýce živí.

Slavní králové vážili ho draze,

Při něm přeslavným bylo městům blaze,

On chléb vyvodí z země pilnou pracý

Na zemské štacý.

Slavný Lykurg se orbou živit kázal,

Moudrým zákonem rozpustilost svázal,

Mravů čistotu orbou v Špartě zhradil,

Roztržky zhladil.

Staří Římané orbu zvelebili*,

Vlasti od pluha zprávce vyvolili**,

Ten, jenž bohatství země pluhem množil,

Slavné cti dožil.

Vůz y radlicy uměl zpravovati,

Znal y nepřátel pluky přemáhati,

Jejich stáda když sylnou rukou zmlátil,

K pluhu se vrátil.

Ten, jenž pověru v Panonyi klidil,

Cýsař Jozeff pluh v České zemi řídil,

Cti tak dokázal sedlskému stavu,

Jeho y právu.

Cýsař František mocnář přelaskavý

Svého poddanstva, orbě sochu staví,

Dělání rolí spolek nařizuje,

Otcem svých sluje.

Přejte nebesa orbě všudy květu,

Přejte hojnosti chleba všemu světu,

Zblažte dostatkem bohopusté země

Tvorů všech plémě.