ODA NA ŘÍM (VII.)

ach tebe vidím, hltám, ssaji,

kamenný soku šílící,

mé oči bolet začínají

tvých prolomeny do lící.

Zdar tobě, pyšný dive divů,

zdar plamennému prokletí,

jež zdá se ještě na tvém zdivu

a chmurných troskách hořeti!