ODA POHANSKÁ.

Erote usmívavý,

ty nejmenší všech olympických,

po tobě nejvíc bili galilejští,

když ranami svých kladiv, motyk, rýčů

řádili v jasných olympických síních

a krvavěli nesmrtelné hlavy

těch luzných bohů

a rozbíjeli vztekle svěží ňadra

zděšených bohyň!

Erote usmívavý,

zhynuli všichni,

a rozbořen byl šírý skvělý palác –

jen tebe nezhubili galilejští!

Se slzou hoře v dlouhých černých řasách

a blesky pomsty v temněmodrých očích

tys odpovědným loupežníčkem stal se

ve smutné říši Toho z Nazareta.

A ty jsi stíhal jeho galilejské

strašlivým mstěním:

Nic nebylo jim platno,

že zpotvořili bílé tělo tvoje

ohavnou srstí,

hnusnými rohy

a satanem tě zvali, pekelníkem –

tys vnikal v skrýše jejich,

v klášterní kobky, jeskyně a chrámy,

v paláce kněží, do královských síní,

mučivým ohněm zapalovals duše

a stápěls těla ve vařících touhách

a bičovals jich mozky k šílenosti –

a smál se tak vítěznou jizlivostí,

že nad hroby tvých obětí všech dávných

se smích ten echem chvěje!

I dneska loupežíš si dále bujně

v království galilejském!

A není moci, jíž bys nevzdoroval;

do domů vnikáš,

v paláce, síně, residence mocných,

v chatrče chudáků –

kříž nezleká tě, na zdi pověšený,

ni voda v kropence –

a trháš svazky, které v chrámích byly

sepnuty svátostně před tváří Jeho

– tož nepřítele tvého z Nazareta –

a srdci pohráváš si jako míči –

a mozky zmítáš jako prškou lístků

těch růží rozervaných –

a duším nedáš odpočinku, míru –

a osudy si pohráváš jak děcko,

jež písek rozhazuje kolem sebe

a zrnky jeho do všech koutů metá!

Erote usmívavý,

lupiči hrozný, božstvo sesazené,

chtěls, by byl s trůnu sehnán Galilejský?

Sám nastolen chceš být v dálné slávě?

Ach, sám víš: příliš dlouho loupežničils

a příliš dlouho chodils jako zloděj,

než abys mohl najednou se zjevit

pod hrdou velebností Majestátu!

– Však nebudu si nijak lámat hlavu

starostmi o tvé právní postavení –

ty víš, můj bože,

že ctil jsem tebe vždycky

a nezapřel tě, před lidmi tě vyznal,

že nemáš důvodů, bys mstil se na mně.

Já nikdy nezřel loupežníka v tobě,

mně byls vždy usmívavým mocným božstvem

a nepříteli tvému opověděl

jsem boj už dávno

a vedu jej, jak hotovost má stačí –

buď vlídný ke mně

a vlídný k té, jež hodin mých jest světlem,

Erote nesmrtelný!