Oda Šebestyánovi Hněvkovskému

Vidíš, jak se hůry sněhem bělí,

klouzají, kde plouly lodě,

po sklenné se děti vodě.

Nám pak zyma doma zůstat velí;

větry, co tu hrubě čiší,

tak se lehce neutiší.

Kaž můj milý Besto! do komína

suchých polen přiložiti,

kaž y na stůl postaviti

hodný dčbánek Mělnického vína:

abychom se poohříli,

vínem Českým pookříli.

Ostatní vše poruč směle Bohu,

který větry upokoře

uhladí hned zduté moře.

Nepohneť se list bzu ani hlohu.

Onť vše náhle, v okamžení,

než se člověk nadá, změní.

Nic se neptej po zejtřejší době.

Milý brachu! myslit o tom:

co z nás bude? co je po tom?

Za zysk měj den, co Bůh přidá tobě;

nezdrahej se v mladé chvíle

užit věku kratochvile.

Nyní hleď, než tobě zbělí vlasy,

hudbou, tancy veselými,

hrami lásky milostnými

v radostech své mladé trávit časy,

večír tiše kradmo bleptat,

s kým ti nejmileji šeptat.