Odborový syndikát státních výtvarných zaměstnanců podunajských

V pravý čas negaci a v pravou chvíli klad,

Mánes je mrtvola, ať žije Syndikát.

Mrtvému ustlal jsem pod vlastními krovy

a křísím Syndikát – Syndikát Odborový,

krov nejen pro Fillu, krov pro vši obec psanců:

Syndikát státních výtvarných zaměstnanců,

a to po anketě s vlastním mi elánem.

Se státem ovšem, co dozorčím orgánem.

K dalším službám dozorčím ochotný

odborový architekt Novotný.

Postátňují dráhy, postátňují doly,

státní deficity vždycky méně bolí,

postátňují lesy, postátňují skály,

proč byste se, Musy, postátnění bály?

l autodopravci už jsou postátněni,

jer ten český kumšt postátněn ještě není,

jenom ten cech malířské palety

pod okny ministra školství a osvěty

volně si skotačí v bohémském vzdoru

a maluje, sochaří bez dozoru.

Jen strpení, maličké postátnění

dohlédne občas i na umění,

kdo umělec je a kdo jím není.

„Umění posoudí republika,“

říká pan rada soudruh Klika.