Odbytá.

Řeklo kdys mi děvče zkrátka,

že mám srdce jako vrátka,

hm – hm vrátka malounká,

cestička k nim uzounká.

Šlape ji mé potěšení,

pro tě děvče místa není,

neotevřeš vrátečka

svého klíčem srdečka.

Tluče na ně přespanilá

zlatým srdcem moje milá,

před ní vrátek, vráteček

nezavírá zámeček.

Upřimné je mé děvčátko,

ne jako ty ještěřátko,

tobě vrátka zlacená

věčně budou zavřena.