ODCHÁZEJÍCÍ SLUNCE

Když Anděl světla v jitřním zátřpytu

v nach zadech’ květný kalich blankytu,

můj pohled pohladil jí spící tvář.

Však teď, kdy západ v okno vlíbal zář:

sním u klavíru vzpomínaje na ni

a ruce blouzní mořem zadumání

na vlnách kláves, na něž soumrak schvívá.

Má duše v rudě skvoucí říze zpívá.