ODCHÁZÍM

Až přijdu nakonec všeho, co začíná,

pochopím, země, tvůj maličký svět.

Udeří hodina bledá a nevinná,

srdce, chceš růži mé odpovědět?

Srdce to hloupé a zraněné do krve,

svět, život, cestičky, uličky v něm,

odkud to smích zaštkal do krve po prvé?

Jdi a trp v zápase nekonečnem!

Růže a nebe a láska, a co chceš víc?

Začíná, končí se zákonem snů.

Ty světlým pravdy snem horoucně, tiše bdíc,

duše má, ponoř se k života dnu!

Odcházím. Budu se za tebou ohlížet,

hvězdičko zemská! Ty krásná, leť dál!

Dokvete tebou v mém srdci můj svět, můj květ,

růže a nebe a láska a žal.